Martine, můžete popsat, jak se to celé stalo, jaké to je, když se někomu ve vteřině změní život? Po fotbalovém tréninku jsem se jel s kamarády vykoupat a skočil jsem do vody jinam, než jsem chtěl. Zlomil jsem si páteř, musel jsem absolvovat několik operací a rok a půl jsem pak ležel v nemocnici. Pořád jsem věřil, že budu chodit, že se jednoho dne postavím. Ale pak mi doktoři řekli, že už nikdy chodit nebudu, a že navíc nepohnu ani prsty u rukou.

Co se Vám po propuštění z nemocnice honilo hlavou? Naprosto vážně jsem uvažoval o tom, že skoncuju se životem. Ten úraz nejenže úplně změnil můj dosavadní život, ale znemožnil mi dál dělat sport, který pro mě byl vším. Sportoval jsem od malička, hrál jsem fotbal, byl ve sportovní škole i v reprezentaci. A najednou jsem seděl na vozíku a nemohl se pořádně hýbat.

Přesto jste zvedl hlavu, všechno překonal, a dokonce jste začal znovu sportovat. Hodně mi pomáhali kamarádi, rodiče a přítelkyně, kteří mě chodili navštěvovat a drželi mě nad vodou. Po propuštění z nemocnice jsem se dostal do rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Tam jsem viděl vozíčkáře, kteří jsou postižení několik let a žijí normálně dál aktivní život. Mezi nimi jsem si uvědomil, že život nekončí. Potřeboval jsem jen najít jeho nový smysl, na sport jsem v žádném případě nezanevřel.  Nejprve jsem začal hrát mě kvadru ragby na vozíku, ale mám ránu na noze a kolektivní sport je dost tvrdý, pořád do mě naráželi, tak jsem zvolil raději individuální sport.

Jak jste se dostal ke stolnímu tenisu? Hledal jsem něco jednoduššího. Kamarád mi říká, že u stolního tenisu si stačí jen přivázat k ruce pálku. Tak jsem to zkusil a byl sem v tom dobrej. Porážel jsem i zdravé kamarády. Ping pong je jediný sport vozíčkářů, kdy vozíčkář může hrát se zdravým a porážet ho. V ostatních sportech se jim těžko vyrovnáme.

Ke stolnímu tenisu jste si ale ještě přidal atletiku. To je pravda, v atletice vozíčkářů reprezentuji Českou republiku v hodu diskem a v hodu kuželkou. Hod kuželkou nahrazuje hod oštěpem, protože kvůli svému postižení neudržím oštěp v prstech. Je to náročnější než ping pong hlavně proto, že potřebuji asistenci. Kuželku mi musí někdo ukurtovat, musí mi je někdo sbírat, jsem odkázaný na pomoc ostatních.

Je třeba říct, že ve všem jste velice úspěšný. Tak se trochu pochlubte… Byl jsem na třech paralympiádách a získal i medaile, v roce 2000 v Sydney stříbro a bronz ve stolním tenise a o osm let později na paralympiádě v Pekingu bronz v hodu diskem. Jsem několikanásobný mistr České republiky ve stolním tenise i v atletice a vyhrál jsem mistrovství světa v Paříži v ping pongu.

To byste mohl přidat i medaili z paralympiády v Riu. Jak vypadá příprava? Trénuju teď víc, třikrát týdně, kuželka je hlavně o švihu. Čeká mě ještě plno závodů  a tréninků. V srpnu budeme mít reprezentační soustředění v Nymburku. Tam dbáme kromě tréninku také na zdravou výživu, životosprávu, budou tam k dispozici i masáže, tak se těším. O medaili budu usilovat, chtěl bych získat alespoň bronz, ale konkurence je opravdu veliká.

Jak Vás podporuje rodina? Velmi. Podporuje mě hlavně manželka a kamarádi, kteří se mnou chodí trénovat. Rodiče mi byli velikou oporou, když byli mladší. Táta se mnou jezdil jako doprovod na závody, mamka mi vždycky pomáhala hlavně psychicky. Mám taky osmiletou dceru, je moc chytrá a doufám, že je na mě pyšná.

Komu fandíte ze zdravých sportovců? Rád sleduju fotbal, hokej, tenis a strašně mě baví biatlon. Fandím hlavně Rosickému, Špotákové, dřív jsem fandil i Janu Železnému a teď hodně našim biatlonistům.

Je těžké být u nás paralympionikem? Obešel byste se bez sponzorů? Bez podpory sponzorů bych se určitě neobešel. Startovné si platíte, trenéra, letadlo, doprovod, to je vše dost nákladné, účast na závodech mě přijde zhruba na 250 000 za rok. Například PROFI CREDIT mi pomohl, abych mohl jet na mistrovství Evropy do Itálie, což pro mě byl důležitý krok k tomu, abych se vůbec dostal na paralympiádu do Ria. Potřebuji závodit a porážet postižené, to je pro mou sportovní kariéru nejdůležitější.

Jaké jsou vaše největší sny? Aby se dcera dobře učila a byla zdravá a spokojená . Taky bych rád stál na paralympiádě v Rio de Janeiru na stupních vítězů. No a přál bych si moct sportovat co nejdéle.

Právě hledáme úvěrové poradce po celé ČR